RECENZE: Paříž má zhouba a láska - Rosecrans Baldwin

Autor: Rosecrans Baldwin
Název: Paříž - má zhouba a láska
Originální název: Paris, I love you but you´re bringing me down
Počet stran: 320
Nakladatelství: Baronet

Asi každý sní o nějakém místě, nebo městě, kde by rád jednou žil. Pro Rosecranse Baldwina byla vždy tímto místem Paříž. Co je vzdálenější zaprášenému New Yorku, tak jako Paříž s četnými parky a kavárnami na každém rohu. Když se Rosecransovi naskytla příležitost v tomto městě pracovat, neváhal ani chvíli a okamžitě nabídku přijal. Co naplat, že se francouzsky sotva umí představit do telefonu a o reklamě neví zhola nic. Zdá se, že zaměstnavatelům to nevadí, tak proč by se tím trápil on. Paříž, to je to, co se Rosecransovi honí hlavou. Jeho vysněná Paříž. Sbalí tedy kufry a se svou ženou vyrazí hledat nový domov v městě světel.

Řekla bych, že kniha udělá radost hlavně milovníkům Paříže a Francie obecně. Autor hlavně popisuje své těžké začátky v jiné zemi. Jazykové bariéry jsou přítomné každý den a každou hodinu. Rosecrans se postupně ve své francouzštině zdokonaluje a v textu se objevuje opravdu spousta francouzských slovíček a frází. Mě jako angličtináři systém půl věty francouzsky a půl česky nevyhovoval. Francouzsky neumím, dalo se sice domyslet, co autor asi říká, ale pro mě to byl spíše rušivý element, který se musel přeskakovat. Kdo by chtěl, může listovat v poznámkách na konci knihy, ale to mně se nechtělo. Nicméně francouzština hlavní postavy umí i pobavit. Zvláště při častých nedorozuměních, které mladý muž zažívá. Spolu s ním čtenář zažije pár trapných, zároveň i veselých okamžiků. Zatím jsem mluvila pouze o nesnázích mladého muže, ale ten umí i relaxovat. Po příchodu domů využívá volných hodin dlouhými procházkami po městě. Popisy velkého množství známých i neznámých ulic a památek zaplňují ne jednu kapitolu. Já Paříž neznám, tudíž pro mne byly různé názvy matoucí a zbytečné. Tím se vracím k úvodní větě tohoto odstavce, hlavně první kapitoly jsou spíše pro milovníky Paříže. 

Na internetových stránkách jsem se dočetla, že je kniha vzpomínková. To by dokazoval uvedený autor na obalu knihy a jméno hlavního hrdiny, které je totožné. Tím by se vysvětlovaly některé zmatené pasáže. Se vzpomínkami bohužel souvisí i to, že nejsou ucelené, rychle se střídají a někdy jsou i zcela nedokončené. V knize se míhá nepřeberné množství postav, některé nedůležité, některé ano. Rozlišit je, je někdy velký problém. Kolegové z reklamní agentury byli jediní, kde jsem se trochu orientovala. Nepomáhala ani přítelkyně páru, která měnila stále jednoho muže za druhého. Asi nejvíce mi nevyhovovalo autorovo vyprávění. Styl bych nazvala halabala. Autor popisuje jeden ze svých zážitků, ten je náhle ukončen odstavcem a pokračuje vzpomínkou druhou. Chvíli mi vždy trvalo, než jsem si uvědomila, že předchozí odstavec se k tomu druhému nevztahuje. Někdy mi odstavec přišel utnutý a jako by něco ještě chybělo.

"Buď Murphy Brownová ve Francii nikdy nešla, nebo se Paříž zasekla na začátku devadesátých let. Neslyšel jsem ten termín možná deset let, ale termín politicky korektní zazněl v naší kanceláři dvakrát týdně. Pokud někdo na schůzi nazval váš nápad politicky nekorektním, hrob byl vykopán. Ta nálepka byla zhoubná. Každý obviněný z politické korektnosti během un brainstorming byl okřiknut - Nebuďte tak americký! - až zůstal zahanbeně sedět na své židli, vyloučený ze zbytku porady." (str. 169)

Celkově mě kniha ani nezklamala, ani nenadchla. Popisuje reálný život cizince v jiné zemi. Jsou zde přesně ty důvody, proč bych se nikdy neodstěhovala do ciziny. Problémy ve vyjadřování v cizím jazyce, jiná legislativa a hlavně úplně odlišná mentalita lidí. Autor vše sám zažil, proto je kniha svým způsobem dost zajímavá a proto mě i přes styl, jakým je napsaná, i bavila. Odhaluje krásné i ty temnější stránky života v Paříži. Že Paříž není pouze Eiffelova věž a pikniky na trávě, ale i pyšní a lenivý Francouzi. Jaký lepší pohled do jejich života lze nalézt, než zpověď Američana, který se stal Francouzem?