RECENZE: Posel - Markus Zusak

 100 %

Ed Kennedy je obyčejný mladý muž bez větších nároků na život. Žije sám s velmi smradlavým psem, kterého byste mohli i stokrát okoupat a stále by páchl. Edův byt připomíná psí boudu. Všude jsou chlupy od psa a prostě nepořádek, kam se podíváte. Žádné hnízdečko, kde byste rádi trávili čas. Ed pracuje jako taxikář, proto nemá zrovna penězi vystlanou matraci. Jeho život mu vyhovuje. Ráno vstane, někdy se pohádá s matkou přes telefon, večery většinou tráví s pár přáteli hraním karet. Tak dny plynou, aniž by Ed na svém životě viděl něco špatného a nedostačujícího.

Až mu jednoho dne ve schránce přistane podivná karta s načmáranými adresami. Zvědavost jej po pár dnech přemůže a jde se na první z adres podívat. Netrvá mu dlouho a pochopí, co od něj eso chce. V zásadě má otevřít oči a vidět tak trápení ostatních. Je už na něm, jestli lidem zkusí pomoci a jakým způsobem to udělá.

Nikdo nemá ten stejný problém. Některé jsou zjevné hned, a některé musí Ed hledat dlouho, než pochopí, co daného člověka trápí. Od různých životních situací, věku a dalších aspektů se také každé Edovo poslání liší. Někde stačí opravdu málo a lidem to dá opravdu hodně radosti. Někde se naopak Ed velmi zapotí, než se mu povede pomoci.

Nejvíce mě zasáhlo poselství se zmrzlinou a vánočními světly. Kdo četl, ví, o čem mluvím. Kdo ne, tomu bych nerada něco ubrala z dojmů při čtení. Ve zkratce je právě tady v těchto poselstvích ukázáno, jak opravdu málo stačí ke štěstí. Tyto příběhy mě velice dojaly a mám je v hlavě ještě dnes. Pro spoustu lidí by byly činy Eda banální, ale přesto rodiny potřebovaly právě toto. Dalším pro mne velmi citovým poselstvím je stařenka vidící v Edovi svého zesnulého manžela. Ed mě velmi překvapil svým chováním a citlivostí. Dokonce měl stařenku velmi rád. A já ji měla také ráda, i když v půlce věty dokázala usnout. Pak jsou tady dvě poselství z toho horšího soudku, které nepatřily k mým oblíbeným, ale v knize mají své místo. Bez nich by to nebylo ono. A naposledy tři nejdůležitější osudy Edových přátel. Ačkoliv jsou přátelé několik let, Eda nikdy nenapadlo, že by je něco mohlo trápit. S přátelství přichází větší zodpovědnost za správně provedené poselství. O jednom se mluvilo, dá se říci po celou dobu, takže nebylo překvapením, co eso po Edovi chce. Naopak osud chamtivého kamaráda byl překvapující. Sice byly náznaky, ale já je neviděla stejně jako Ed.

Všichni z Edových kamarádů měli něco do sebe. Ať už šlo o šetřílka Marva, který nedá dopustit na své téměř nepojízdné auto. Nebo o Ritchieho, který si všechny rád dobírá a těší jej následující durděni. Audrey mě po celou dobu trošičku rozčilovala. Kamarádka, nebo něco víc? Co Ede? Tak už ji sbal, nebo se na to vyprdni. Sám Ed mi byl opravdu moc sympatický. Bylo to zvláštní. Kluk žijící v binci, dělající podřadnou práci, vlastně postava z okraje společnosti a já bych jej ráda měla za přítele

Rozhodně se mi líbila všechna poselství. Ed se díky nim vyvíjí a pochopí, že by od života měl chtít více. I on sám v jednom figuruje, jen o tom neví. Po celou dobu jsem přemýšlela, kdo by poselství na kartách mohl posílat. Na nic jsem nepřišla. Tak jako Ed jsem podezírala někoho z kamarádů. Kdo poselství posílal, nevím do teď. Ať už je to tím, že jsem knihu dočítala v brzkých hodinách, nebo tím, že to nebylo tak jasně napsané, jako zbytek knihy. Netuším, kdo a proč to dělal. Asi si udělám repete přečtení konce knihy. Pamatuji si muže v autě, který tvrdil, že to byl on a hned u Eda doma druhý. Tak který tedy? Také jsem nepochopila, proč na Eda čekali doma dva muži v kuklách, kteří jej pozdravili trochu neuctivě. Pokud si vzpomínám, tak Ed nebyl s plněním esa ve skluzu, tak proč? Možná to zjistím někdy při re-readingu. Protože tato kniha se mi zapsala do srdce a rozhodně ji někdy budu číst znovu.

Kniha je plná krásných lidí a krásných charakterů. . Vzbudila ve mně ne jednu emoci. Ať už mě hřálo u srdce při čtení konkrétního poselství, nebo jsem měla chuť při jiném (pardon) tomu parchantovi uřezat koule. Myslím si, že kniha ne jednomu člověku otevře oči. Vždyť člověk je tvor společenský. Co vás více naplní (kromě velké hromady knih), než úsměv na tváří někoho, komu jste pomohli? Líbí se mi, jak kniha poukazuje i na to, že ti, kteří se stále smějí, nemusí být šťastní. Měli bychom se kolem sebe pořádně dívat a určitě bychom viděli to, co Ed. Záleží na tom: Uděláme s tím něco? Nebo tomu budeme jen tiše přihlížet. To je tím pravým poselstvím.

Ačkoliv jsem se autorovi úspěšně vyhýbala, nakonec si mě přece jen našel. Posel mě nadchnul, a proto se pustím i do Zlodějky knih a to jsem se knize tak bránila. Snad bude kniha stejně tak dobrá. Jen musí být tlustší, protože Posel mi vydržel jen na dva dny a teď mě mrzí, že mi nenaplnil více dní.

RECENZE: Láska po mexicku - Ivana Ondriová

Pokud čekáte romantický příběh, tak si raději vezměte jinou knihu. Láska po mexicku je hlavně příběhem realistickým. Čím dál více žen je doma utlačováno a bito svými partnery. Proto toto chování nevidím vůbec žádnou omluvu. Nenávidím muže, kteří jsou toho schopni. Kdo četl, nebo se zajímal o téma domácího násilí, ví o tom, že muži, kteří jej vykonávají se před ostatními tváří jako dokonalí manželé a partneři. To je to vůbec nejhorší jednání, jaké znám. Ani Miguel není jiný. Můžete ho mít rádi? Nemůžete, nenávidíte ho. O hlavní postavu Karolínu máte strach, když ji Miguel zraní a nedovolí ji jít do nemocnice. Kroutíte hlavou nad hlavní představitelkou, která má několikrát možnost ze vztahu vyváznout, ale neudělá to. A proč všechny problémy řeší útěkem? Možná vás pak nepřekvapí, že s otcem nemá ty nejlepší vztahy. Kdyby neměla milující matku, asi by ji velmi prostředník mezi otcem chyběl. Nebojuje jen s otcem, ale také s matkou a jejich velkou snahou spárovat ji zpět s jejím bývalým přítelem.

Kdo by nesnil o životě, kdy stojíme sami na vlastních nohou a nikdo nám do něj nemluví? Ani Karolína není výjimkou. Když se ve svém dosavadním vztahu dostane do situace, kdy necítí tak silné city k partnerovi jako on k ní, zvolí pro sebe nejlehčí cestu. Uteče. Odjede ze Slovenska do Ameriky a zabije tak dvě mouchy jednou ranou. Sen o bezchybném životě sice má pár děr, ale když se na scéně objeví snědý Mexičan Miguel, vše se zdá hned lepší. Přes počáteční nechuť se znovu vrhat do vztahu, nakonec Karolína a Miguel mají svou první schůzku. Miguel se zdá jako okouzlující muž s pravou temperamentní mexickou krví v žilách. Možná až příliš temperamentní. Brzy se ukáže, že Miguel nezná meze pro své chování a rodina jej v tom podporuje. Nikdo nevidí nic zvláštního na tom, když svou ženu udeříte, aby vás poslouchala. Tak se Karolína vydává znovu na útěk, tentokrát v opačném pořadí. Letí zpět na Slovensko v počátečním stavu těhotenství k rodičům domů, aby překousla svou hrdost a přiznala, že se o sebe nedokázala postarat. Z jejího návratu nemá radost ani otec, ani její bývalý partner, který ji potká náhodou ve městě.

V knize se střídá pohled z minulosti a přítomnosti. Ani Karolínina matka ani my nevíme hned, co všechno se v Americe stalo. Proč tak náhle přijela? Kniha v čtenáři vzbuzuje spíše negativní pocity. Hádky s otcem, kdy mi hlavní hrdinka přišla opravdu drzá a nepříjemná. Poté samotné téma domácího násilí mi je proti srsti. Vím, jak to člověka změní a nemám to ráda. Ale za to nemůže kniha. Nemám ráda to téma, ale kniha špatná nebyla. Právě naopak. Byla velmi realistická, a proto se mi nelíbila. Chování tyrana autorka popsala bez chyby. Pronásledování, zákazy, slibování, vyznávání lásky, a když vyznání nepomůže, opět nastupují výhružky. Všude přítomný strach a noční můry.

Co mě celkem mrzelo, byla necharismatická postava porodníka, který se pohybuje často v okolí Karolíny. Naopak nejvíce se mi asi líbil konec knihy. Kde už se zdá být vše, tak jak má být a přeci ho autorka udělá napínavým. Nevíte, na čem jste. Je Miguel sen, nebo skutečnost?

Knihu můžete koupit například zde:

http://www.knihcentrum.cz/laska-po-mexicku/d-151760/

KNIŽNÍ PŘÍRŮSTKY: Březen 2015

Co jsem si to slíbila minulý měsíc? Jo, už vím. Že nekoupím žádnou knihu, pokud na ni postupně nenašetřím skrze dvacetikoruny, které budu házet do prasátka. Opět to nevyšlo. Nevím, jestli z toho být špatná, nebo mít radost.

28 knih, jsem prostě šílená. Jiný argument pro své chování nemám. Ono se to ani nezdá, tam koupíte jednu knížečku, tam dvě a nejednou je to zase taková hromada.

Musím říct, že nakupování opravdu začalo jednou knihou, na kterou jsem si našetřila opravdu poctivě dvacetikorunami. Pak přišla zase moje spása a i zatracení a tím jsou facebookové bazary. Prosím, blokněte mi někdo přístup! Já na to nemám sílu.

Většina knih je právě z druhé ruky. Slevy a bazary mě jednoho dne zruinují. Ani nechci vědět, kolik peněz v této hromadě knih je. Možná bych si takhle za pár měsíců našetřila na nové auto. Ale knihy jsou samozřejmě lepší.

Zaklínač, pro všechny čtenáře nejspíše velmi profláklá kniha. Nechtěla jsem být barbarem, který to ještě nečetl a navíc fantasy mám ráda, tak jsem si ji v bazaru za ani ne stovku pořídila. Právě ji čtu, protože se už spolužačka těší, až si ji ode mne koupí. Pro zatím čekám, co z toho vyleze. Zatím to není špatné, ale nepadám z toho na zadek. Jsem na začátku, třeba se to ještě změní. Gorian, o této knize nevím vůbec nic. Je to můj nejčerstvější přírůstek, potřebovala jsem zaokrouhlit hodnotu poukazu, aby se vyčerpal celý, tak snad to za to bude stát. Obálka se mi líbí, tak uvidíme. 

Dědička stínů, bohužel druhý díl. První se mi snad taky podaří někdy zázrakem sehnat. Byla za hubičku, proto jsem ji vzala. Putování měsíčního stínu, jsem dostala zdarma k nákupu knih od jiné blogerky. Nevypadá to vůbec zle a opravdu se na to těším.

Série Sukuba, výprodej na Bux.cz. Ještě, že se alespoň trochu krotím. V košíku jsem měla nákup za 2.000,- odolala jsem a koupila jen asi 6 knih z původních 30ti. Četla jsem kousíček, jen jsem nahlédla a vypadá to suprově. :) Opravdu nevím, kterou z knih z tohoto měsíce číst jako první. Chtěla bych je rozečíst všechny hned.

O knize Jestli zůstanu jsem četla plno názorů a ne jednu recenzi, proto musela taky jednoho dne skončit u mě doma. Překvapilo mě, jak je tenoučká. Tu si schovávám na úterý, kdy mám asi 40 min čas mezi přednáškami. Jméno růže, popravě jsem si ji chtěla přečíst už dávno. Zabránila tomu učitelka literatury, která prozradila celý děj a já si musela dát 2 roky pauzu, než jsem ty spoilery zapomněla. Do června bych na tuto knihu měla napsat seminární práci, tak doufám, že se bude dobře číst.

Hříšné vztahy, u knih, které stojí méně než 50kč ani nezjišťuji, jestli jsou dobré, nebo ne. Prostě letí do košíku. O čem to tak asi může být že? Slaďárna pro ženy, takže jednohubka na nějaké deštivé odpoledne, nebo právě slunečný den a konečně čtení na zahradě. Dotkni se temnoty, názory na tuto knihu se různí. Já si chtěla udělat svůj, proto jsem ji koupila. Původně byly v košíku všechny díly, nakonec jsem se rozhodla pro testování a až poté kupování celé série.

Opět zhoubný bazar. Nemám ráda sestry, které rozprodávají svým bratrům knihovnu. :) Konečně jsem si pořídila knihy, které jsem chtěla už opravdu hodně dlouho. Jsou trošku ušmudlané, ale to nevadí.

Není to ani měsíc, co jsem přečetla Hunger games. Proto tyto knihy na dobu neurčitou odkládám. Vyvolávají ve mně dojem, že to bude něco podobného. Ale ty obálky jsou tak úžasné a hlavně ta modrá, že to možná brzy to embargo na tyto knihy zruším.

Virus od Kathy Reichs mě lákal také dlouho. Od autorky jsem četla jeden díl "Sběratelů kostí" a popravdě moc se mi to nelíbilo. Ale může za to srovnání se seriálem, který miluju. Virus zní už podle anotace velmi dobře. Četla jsem první dvě strany a myslím, že to bude perfektní. Reset vypadá také velmi dobře. Také jsem nevydržela a tentokrát přečetla asi 10 stran. Nemít rozečtených dalších 5 knih, tak bych se do těchto dvou pustila ihned.

První díl této série jsem četla zhruba před 2 lety a líbilo se mi to. Proto si udělám re-reading a k tomu přidám další dva díly. Už se těším. A vy se pak těšte na recenzi.

Jedna z blogerek prodávala tyto knihy také za hubičku. Viděla jsem obálky těchto knih v několika chvástačkách, takže doufám, že to bude stát za to. :) Vůbec netuším ani žánr těchto dvou knih. To je na těch knihách bez čtení anotací to nejlepší. Nikdy nevíte, do čeho jdete a to čtení prvních stran se zatajeným dechem prostě stojí za to.

Tygrovo prokletí, jak je to dlouho, co jsem viděla první recenzi na tuto knihu? Dost dlouho. Od té doby po ní vzdychám. Cha. Už ji mám taky. Prostě tento měsíc je snad na knihy nejlepší. Všechno bych odložila a četla buď Tygrovo prokletí, nebo Píseň krve, nebo Zimní příběh. Všechno chci číst zároveň. Píseň krve bude doufám stejně tak dobrá, jako je Hra o trůny. To je právě ta jediná kniha, na kterou jsem si poctivě našetřila. O to víc volá, abych ji četla.

Lila Black je podle recenzí doost dobrá. Opět mám strach číst něco z dystopií a podobných žánrů, abych nesrovnávala s Hunger games. Takže taky bude muset počkat. Zimní příběh, budu se opakovat už asi po sté, ale také jsem po něm toužila od té doby, co vyšel. Konečně jej mám a nestál mě ani korunu. Tímto děkuji skoro tchánovi za poukaz, který jsem mohla vyměnit za tuto nádhernou knihu v knihkupectví. Protože jsem si ji donesla dneska, tak mě neskutečně láká ji hned otevřít a začíst se. Prozatím jsou přečteny dvě strany. Musím se opravdu hodně ovládat a přečíst napřed rozečtené knihy.

Téměř jediný recenzní výtisk, který mi tento měsíc přišel. Alespoň v nějakém ohledu se umím krotit. Prví díl, který volně navazuje na tento druhý jsem četla, ale nedočetla do konce. Ani nevím proč. Kniha mě nadchla a proto, když jsem viděla tuto obálku v edičním plánu, tak musela být moje. První díl snad přečtu až po této knize. A po roce jej konečně vrátím dědovi. Knihu právě čtu a je napsaná opravdu dobře. Historie, několik sympatických postav a jazyk, se kterým kniha plyne jedna báseň. Recenze bude po přečtení uveřejněna také na mém blogu.

Tak co? Četli jste něco? Krotíte se, nebo máte taky takové nakupovací horečky?

PS: Jedinou výhodou mého šílenství je to, že už mám většinu knih, které jsem kdy chtěla doma. A proto mě na knižním veletrhu nic nenalákalo a já odjela bez knih. Ani útok sektoru fantasy v nové Karolíně mě nedostal. Ale tam jsem už měla pár knih v ruce. Při shlédnutí cenovky jsem je zase hezky vrátila na své místo. Ušetřila jsem alespoň něco. :)